Souznění
(Vlastimil Vorda / Milena Jelínková)
Stmívání
vzalo si svetr z rouna ovčí vlny,
nití náhody byl propletený,
hřál záda, když jsme se prvně setkali.
To setkání
upředlo z mlhy lehké šály,
představy nám je uvázaly,
přes oči, které se na sebe dívaly.
V čase jen na chvíli
jsme si souzeni,
je to souznění,
co se nám do klína schoulilo.
V čase jen na chvíli
citem spojeni,
je to souznění,
které se zrodilo.
Stmívání,
knoflíky hvězd svetr rozepnuly,
do rubu oblohy jsme vpluli,
bez doteků, jen slovy se střetli.
To setkání
do uší kapky medu lilo
a souznění se do nás vpilo
jak do ubrousku, až jsme se lekli.
