Andělíček

(Vlastimil Vorda, Milena Jelínková / Milena Jelínková)

Chytila jsem do pastičky andělíčka,
brečí, škemrá, ať ho pustím do nebíčka,
nepustím ho, nebyl tu, když ochránit mě měl!

Nechránil mě ve dne v noci,
od hříchu a od zlé moci,
horoucně já do nebe se modlila.
Nepomoh mi, nepřiletěl!
Kde se flákal a kam letěl?
Bez pomoci jeho já teď zhřešila.

Ať mi v nebi klidně zhasne svíčka,
stejně už má cesta vede do peklíčka,
to čert, místo anděla, sám nade mnou bděl!

Teď v myšlenkách mě čerti honí,
ujíždím na černém koni,
breč si andělíčku, jenom breč!
I já nad sebou zaplakala,
hříchem duši poleptala,
mé zoufalství je ostrý jako meč - jen breč!

Pavučinkou krabičku jsem omotala,
uvězněným andělíčkem zatřepala,
hraničku já z dříví složila
a krabičku do ohně - hodila!

Kde andělé kde létají?
Kde jsou, když ne tam kde mají?
Ty bezbranný, sám, po cestě jen jdeš
Mnozí z nás se Boha ptají,
co nám v nebi vlastně tají,
že nad námi bdí, to je jenom lež – jak věž!