BURLESQUE

(Vlastimil Vorda / Milena Jelínková)

Odlož ten kabát, špacírku a klak
i lorňon, viržinko a nablejskanej frak,
pojď se mnou tančit, dej si říct!
Až tango řízne na parketu rázně do těla,
v náručí drž mě, netušíš, co to se mnou udělá,
já přitisknu se k tobě ještě víc.

Chci tančit sny svý i jizvy a představy svý pompézní,
vytančit duši, jež buší a zvony pekla rozezní,
mý tělo, co hoří, pokoří všechna tvá klišé obézní,
předsudky boří, v tom moři touhy snad jednou odezní.

A kroužky kouře tabáku mi píšeš, že máš strach,
že tango netančíš, že víříš jenom prach,
že kroky tvé se s mými budou jenom plést.
A touha v očích mých škemrá jen po tvém objetí,
přestaň se bát, mý tělo s tebou poletí,
stačí jen věřit, tak věř a dej se vést.

Chci tančit slasti i strasti a v rytmu tanga s tebou žít,
život je stokou i pastí, nechci v ní plavat a jen snít,
ty jsi mé tango můj život, tobě jsem zcela oddaná,
Ty jsi mé štěstí, žal, bída, jsem tvoje děvka prolhaná.

V absintu plavou tvoje oči a tančit nemáš odvahu,
nechals mě opuštěnou na parketu tam v davu,
ale já jsem zvyklá vždy sama stát na nohou.
A až domů tě nad ránem zas v deliriu odvleču,
tam uvnitř vim, má lásko, já ti stejně jednou uteču,
tys nebyl mně, proč já ti mám být oporou.

Ty jsi má hrobka - a kobka je proti tobě horoucí.
Doutnám, než bouchnu jak sopka, v lávě své lásky tonoucí.
Tak drž mě pevně, ať cítím, že o tebe jsem opřená
a šťastná ve dvou, když plujem a v tvém objetí ztracená.