BURLESQUE

(Milena Jelínková, Michal Rajtmajer / Milena Jelínková)

Zas noc, na záda tvá já můžu prstem malovat
ten čas, kdy ses mi začal vzdalovat.
Ten čas, kdy spíš a já se chci milovat,
cosi nás opustilo, co z naší lásky zbylo?
Ty spíš a kdo ví, o kom jenom sníš,
vše co se vytratilo, na záda nakreslilo….

Tak pojď sem, ke mně pod peřinu,
ať touhou nezahynu, neřestí nešílím!
Tak pojď! Obejmu tě a přivinu,
všechny křivdy prominu, ke lžím se uchýlím!

Sténáme pod doteky slasti naší rozkoše,
miláčku prosím, pochyby a problémy hoď do koše,
hltáme vůni těla, teplo kůže, cítím, jak se chvěješ,
v něžném objetí se líbáme – lásko, ty se směješ?

Tak pojď…

Tvým majetkem se moje tělo v jedné chvíli stalo,
zbavené soudnosti se zcela dobrovolně odevzdalo,
jako vyřešený hlavolam do sebe těla zapadla,
pak stereotyp pohybů, odpočet času kyvadla.

Tak pojď…

A slastné horko stupňuje se s počtem našich vzdechů
a nenasytně lapáme po citech, vášni, dechu.
A jako klíč, když do zámku pak lehce vklouznul celý,
cvaknutí, světlo, výkřik a - dveře se otevřely…

Zbaveni síly, jen mžik, jen chvíli, rozkoší letíme, o sobě nevíme…

Zas noc, na záda tvá já můžu prstem malovat
ten čas, kdy ses mi začla vzdalovat…
Ten čas, kdy spíš a já se chci milovat,
cosi nás opustilo, co z naší lásky zbylo…
Ty spíš a kdo ví, o kom jenom sníš,
vše co se vytratilo, na záda nakreslilo…