Můra
(Vlastimil Vorda / Milena Jelínková)
Jak noční můra, co prolétá pasáží,
do svítících lamp zmateně naráží,
prolétám podchody, záchody, nádraží
a je mi v blaze v mé snaze
být zase jednou – nezodpovědnou.
A jako ta můra, i já, v noci ožívám
a z její perspektivy vidím a prožívám,
příběhy druhých, po mnohých toužívám
a je mi blaze v mé snaze
být zase jednou – nezodpovědnou.
Ref:
A ranní slunce mě pálí a zabíjí,
představy noci ve světle pomíjí,
kontury snů bolestně rozpíjí,
nechte mne spát, nechte mne spát,
nechte mne spát...
Ref:
A slunce hladí záda, něco mě hřeje,
netuším, co se se mnou v noci vlastně děje.
A z křídel můry přes sebe mám pelerínu,
mimikry šedi vzorů šustivého mušelínu.
