Zlost
(Vlastimil Vorda, Milena Jelínková / Milena Jelínková)
Jak stín na dně svém jsem černá,
jak blín nahořklá, nesouměrná,
tráva se v půli zlomila,
karafa praskla, rozlila mou zlost.
Má zlost po bolesti prahne.
Hoď kost! Ať nažere se, táhne!
Pláč pod kůží se plaše skryl
a výčitkami potřísnil můj klín.
Můj klín rozumem opředený.
Můj splín - má ústa plná pěny,
co spolykala, zvrátila a
hráz přetekla, vylila můj žal.
Můj žal, pod úsměv se schoval,
mou zlost, do hrobu pochoval,
do očí písek hozený,
stojí tu nahý, zrozený, můj stín.
